Jako potomek vynikajícího fotbalisty jsem v útlém věku obdržel kopačky a pravidelně je nazouval až do maturity. Kopaná mi dala mnoho – odolnost vůči počasí, neboť na vsi se trénovalo celoročně venku. Dala mi schopnost navnímat kdy spíše přihrát, než sólovat na branku, kdy druhému krýt záda, schopnost se omluvit za hrubost a poděkovat za dobrou hru. Zbožňuju od té doby trénink, pro pocit srdce až v krku, pro “eště jednu dám”, pro sprchu po něm. Přiznávám, jsem na pohybu závislý. Pár dnů bez něj a nepoznávám se.
Vystudoval jsem Fakultu tělesné výchovy a sportu, kde v současnosti pokračuji doktorským studiem ve vědecko-výzkumné činnosti na tématu, které mě uhranulo – kineziologie běhu. Na třech rehabilitačních klinikách pečuji o zdraví populace napříč spektrem – od mladých sportovců, po aktivní seniory. V rámci své specializace se starám o atletické reprezentanty/ky, školím odbornou veřejnost, učím na dvou fakultách Univerzity Karlovy. Jsem Sokol. Jsem hrdý patriot a člen aktivních záloh AČR.
