Co za studentských let vykvetlo v mé kebuli jako fajn nápad na běžecký trénink, stalo se mi každoročním středobodem adventu. Nejinak tomu bude letos v prosinci. Pokud máš trošku nasportováno a dálavy Tě popouzí k pohybu, připoj se k jubilejnímu X. ročníku Vánočního běhu domů!
Na jitřní potkávku u limnigrafu vyrážím poslední roky ze šestky, takže úvod ve sjezdu. No, co už, alespoň si zvykám na kosu. Kočičí hlavy na Klárově a Kampě odkazují hluboko před rozbřeskem na francouzské Roubaix. Radost k popukání. Šup přes most Legií na pravý břeh Vltavy (nezapomeň si nabít bouchačku!) a proti proudu až na Výtoň. Zdar, čau, ahoj! Jasně, jako již každoročně blbej nápad. Kdo byl bystrý, může si na cestu svítit čelovkou. Podél Botiče nabíráme směr konečná metra C a pak dále na východ, kde lišky dávají dobrou noc. Koncept je jednoduchý – do dvojice až trojice jedna koloběžka. Platí jediná regulace – vždy musí alespoň jeden z celé skupiny běžet.
Domotat se ke značce konec obce Prah vydá na 20 kilásků, po kterých zpravidla usedáme ke snídani. Vytuhnout v kavárně u croissantu je velká, veliká chyba. Kolem Babic už je však jeden opět na vlně a popěvuje si z repráku neustále znějící prostonárodní písně. Lehce spletité okresky kolem Louňovic zpestří už tak příjemnou cestu. Nakonec, kdy sis takhle poklábosil doslova za běhu!? Už tam budeme? Jasně, za zatáčkou…je kopec na náměstí v Kostelci nad Černými lesy. Tady si cucneme druhou kávu, snad i do koláče kousneme, no a kofeinem saturovaní vyrazíme na zbývajících cirka třináct kilometrů. Nejlepší je, když prší a sněží a je na nule a všude jsou louže. Hehe, to je pak odvážné vůbec vylézt z tepla kavárny. No, ale neseď, pokračujeme.
Párkrát vystřídáš nohy a v dáli zříš betonový monument věnovaný hrdinům z Bitvy u Lipan. Jasně, to je to ze základky! Žižka, neměl voko přece. Rozhlídni se odtud k Řípu, Bezdězu, někdy až do Krkonoš, Ty člověče, páč jsi vlastně v cíli. Už jen kousek z kopce a ve vrátkách se zjevuje pan domácí. Máš to za sebou! Jestli jsme nekufrovali, svítí Ti na hodinkách něco málo přes 60 kilometrů a na tváři rohlík od ucha k uchu. Závěrečné skupinové foto a čeká na Tebe něco na zub z rukou paní domu. Připravené auto sveze veškeré samohyby do Prahy, Ty svěříš svou znavenou zadnici sedadlům autobusu jedoucího do Českého Brodu, kde přeskočíme na vlak a sakumprásk jsi za hoďku dvacet na Masaryčce, vlastně tedy na Hlaváku. Je něco kolem sedmé a Ty máš ještě čas skočit do džínsů nebo sukně a vyrazit do města na svářo. Hele, řekni sám, není to dokonalý program?